Byla jsem po strašně dlouhé době v kině a opravdu této návštěvy nelituji. Poslední dobou mám problém nějaký film dokoukat, ale Havel mi utekl neuvěřitelně rychle a naprosto mě vtáhnul. Pokud váháte, doporučuji si na něj zajít.
Film je natočený jako průřez událostmi jeho života, které jej v důležitém aspektu vystihují nebo do něj podstatným způsobem zasáhly či zapadají.
Tuším, že spoustě lidí, zvlášť katolíků nebude po chuti upřímnost s jakou je film natočený i v Havlově vztahové oblasti a předpokládám, že bude výživným palivem všem kritikům jeho života nebo nebude po chuti těm, kterým nezapadne do zcela nekritického pohledu na Havlovu osobnost. Havel, zde není nekriticky vykreslený jako hrdina a zachránce. Tvůrci se pokusili hluboce odkrýt jeho osobnost, vnitřní zápasy, selhání a problémy, které si Havel například svojí nestálostí v manželství přivodil. Zároveň se však (a to hned na počátku) věnuje pojmu svědomí a snaží se jej definovat jako pojem (viz scéna s Patočkou) nebo uchopit jako určující veličinu Havlovy osobnosti. Z filmu se tak na začátku hned dozvídáte, že Havlova zdánlivá disidentská statečnost je v jeho pohledu pouhou zbabělostí vůči vlastnímu svědomí, a pro Havla je snazší čelit komunistům než hlasu svědomí „protože svědomí je něco, co se nedá odložit a neustále vás provází všude, kde se nacházíte“, což se také potvrzuje v následném vnitřním zápase po jeho prvním uvěznění.
Ve filmu je paradoxně více míst, zvláště odrážejících absurdnost režimu nebo odhalující Havlovu prostotu, upřímnost a vztahovou naivitu, které v kině diváky donutily k výbuchům smíchu. Jsou však v něm také místa, kdy by se napětí dalo krájet. A v některých případech se tyto protipóly zcela přirozeně vystřídají hned vzápětí, což povyšuje film na trochu vyšší úroveň, než která je (patrně) běžně v českých kinech k vidění.
Dvořák s Geislerovou excelují. Dvořákovi se osobnost Havla podařilo obsáhnout naprosto neskutečně beze zbytku, kdy jsem měla v několika scénách pocit, že se opravdu dívám na skutečného Havla. Abych nebyla ale zcela nekritická, Patočku jsem v Bartoškovi vidět nedokázala a musela si neustále připomínat, že Bartoška vlastně hraje Patočku a stejně jsem na to občas zapomněla, no zkrátka Patočka se nepovedl a vzhledem k ostatním kvalitám filmu mě to zvlášť mrzí.
Díky tvůrcům a zvláště panu Havlovi za společnost, příjemně strávený večer.
PS: Prosím vás, není to dokument a nemá ani ambice jím být. Mně samotné film nepřinesl žádné nové informace.
Komentáře
mají přehled jak o vzniku Charty, tak o době ve které se děj odehrává, tak se orientují i v postavách disentu a osobnostech přináležejících k Hrádečku. Tak to aspoň na mě působí.
Herce "Magora" také neznám, ale jsem ráda, aspoň jsem netrpěla nějakými předsudky a očekáváním jako u profláklých herců, u kterých má člověk tendenci si připomínat jejich dřívější role a s nimi spjaté úspěchy a neúspěchy...
Najde se ještě někdo další kdo film viděl? A má na něj názor, o který by se podělil, či potenciální návštěvník kina, který se teprve chystá?
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.