Milí čtenáři,
díky zkušenostem posledních dní jsem nabyla dojmu, že je to (viz nadpis) téma, ke kterému bych snad měla co říci. Nechci popisovat svoji zkušenost jako takovou, nechci vytvářet senzaci, chci jen popsat některé myšlenky, úvahy a závěry, které se mi v její návaznosti zrodily v hlavě.
Strach. Ne, že bych se v posledních dnech ocitla přímo v ohrožení života, ale dejme tomu, že jsem se ocitla v ohrožení. V jak velkém? Nemám sama tušení, díky Bohu. Faktem je, že když nad tím uvažuji zpětně, mám neodbytný pocit, že jsem v tu chvíli byla chráněná osoba a že to všechno zlé, co se stalo, mohlo být mnohem horší. Musíte omluvit, že nebudu konkrétní. Byla bych konkrétnější, kdybychom mluvili z očí do očí, ale nechce se mi veřejně vypisovat podrobnosti, které by bylo možné lehce překroutit, nebo které z mé nebo čtenářovy strany nejsou tak jednoduše popsatelné a uchopitelné.
Přemýšlím nad tím, co znamená: „Nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo, ale duši zabít nemohou. Raději se bojte se toho, který může tělo i duši zahubit v pekle.“ (Mt 10,28) Jak je možné se nebát? Myslíte, že Maxmilián Kolbe a Edit Steinová neměli strach? Myslím, že měli. A když ho měli oni (velikáni), co teprve já. Malý človíček, který se snaží stěží projít uchem jehly... Jak to ale tedy Pán myslel? Máme snad pohrdat svým životem, máme jít jako ovce na porážku a nic necítit? Vždyť ta reálná hrozba je každodenně mezi námi (je tady již dávno, byla s námi již dlouho), aniž bychom si toho všimli. Vždy mnoho našich bratrů a sester již prolilo svou krev a my nejsme nadlidé. Ani nám se takové skutečnosti nemohou zcela vyhnout, jsme smrtelní a umíráme. Jak s tím žít? Jak žít beze strachu?
staženo dne 28. 8. 2016 z http://www.mirekvojacek.cz/strach.html
Myslím, že v jistém smyslu beze strachu žít nelze. Přiznávám, bojím se o svůj život, bojím se o život své rodiny (a to hodně). Nechci však, aby mě strach ovládl, abych se nechala strachem svázat, a mé obavy utvářely můj pohled na život a na svět. Aby ty negativní zkušenosti měly větší váhu než ty dobré. Chci, aby měly všechny stejnou příležitost podílet se na mém pohledu na svět. Abych žila svobodně.
Přátelé, sama o to usiluji, ale také vás o to prosím. Snažte se o to, aby váš pohled na svět neovládal strach, aby váš strach nebyl větší než vaše láska, aby váš strach nebyl větší než vaše naděje. Aby váš strach nevítězil nad vaší vírou, ať už se to týká jakýchkoli obav vašich aktuálních dní, jakýchkoli situací, kohokoli.
Nevím, jak se příště zachovám, ale vím co chci.
Na konci mi v hlavě zůstala jen jedna otázka, které se nemohu ubránit: „Proč?“ „Bože, proč?“ „Proč já?“
Není odpovědi. Ptejte se, ale nehledejte jednoduchou odpověď.
Uklidňuje mě jediná věc, že tato otázka, „Proč?“ nezazněla nejdříve z lidských úst.
Komentáře
Myslím, že strach nás chrání před nebezpečím. Jen se jím nesmíme nechat pohltit, protože svět je prostě přirozeně nebezpečný https://jjpkohoutek.signaly.cz/1508/zivot-je-nebezpecny
ale na druhou stranu se nemůžeme vystavovat nebezpečí naschvál.
Jde snad o to, přijmout, že můžeme přijít o život kdykoliv (já,ty,on,ona), ale že půjde do rukou Pána; ale nebudu napomáhat okolnostem, abych na smrt někoho (riskováním) posílal?
@majkiki: Určitě je dobře, že jsi to sem napsala. Mám zkušenost, že psaní je dobrá autoterapie. Rozhodně pomůže zpracovat prvotní šok, zformulovat podstatu věci a tím se s ní srovnat celkově...
Taky si myslím, že Maxmilián Kolbe a Edith Steinová měli strach... zvláště když se ocitli v prostředí, ve kterém se ocitli... a aby mohli být velikáni, potřebovali pořádnou porci Boží milosti... sami by to neměli šanci zvládnout.
Peti, díky, ale myslím, že prvotní šok už jsem vstřebala, přece jen je to už nějakou dobu.:) Možná, že tento článek má i nějaké terapeutické schopnosti, ale není to jeho prvotní účel. Chtěla jsem zachytit jen svoje myšlenky a popravdě cítím se před jeho sepsáním a po jeho sepsání stejně dobře.:)
Asi mám to štěstí, že jsem měla možnost už dřív velmi dobře poznat samu sebe. Doslova nahlédnout na dno své mysli a tak celkem dobře vím co od sebe čekat a co v těžkých chvílích mi pomáhá.:) Díky Bohu za to.
Já myslím, že když Ježíš říká nebojte se, tak tím nemyslí zbavit se emoce strachu (znecitlivět), ale jak píšeš, nenechat se ovládnout strachem, abych se nerozhodoval podle strachu.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.